specialista bezpečnosti práce a požární ochrany

Školení řidičů motorových vozidel

image001Profesní školení řidičů motorových vozidel až na výjimky stanovené právními předpisy (§ 46 zákona č. 247/2000 Sb.; mezinárodní dohoda ADR) bylo již před lety zrušeno. Novela zákona č. 111/1994 Sb. (č. 102/2013 Sb.) zrušila povinnost zajistit školení řidičů z povolání a tím od 1. května 2013 celou problematiku značně zjednodušila (pozor, některé autoškoly stále tuto povinnost na svých stránkách uvádějí).

Nemá tedy smysl rozlišovat řidiče motorových vozidel na řidiče z povolání a na řidiče-referenty. Toto členění je již zastaralé a neopovídá současnému způsobu stanovení povinností právními předpisy zajišťovat školení řidičů motorových vozidel (obdobně to platí pro lékařské prohlídky – viz závěr této stránky). Je třeba rozlišovat pouze:

  • řidiče podléhající ustanovení § 46 zákona č. 247/2000 Sb. (viz dále), kteří musí absolvovat zdokonalování odborné způsobilosti,
  • řidiče, kteří musí absolvovat školení pro přepravu nebezpečných věcí (podle ADR) a
  • ostatní řidiče-zaměstnance, příp. OSVČ či jiné osoby uvedené v § 12 zákona č. 309/2006 Sb., jež z různých důvodů k splnění pracovních povinností (například služební cesta, doprava materiálu na místo výkonu práce živnostníka) použijí firemní či soukromé motorové vozidlo při plnění pracovních úkolů.

To, že profesní školení se ze zákona týká pouze úzké skupiny osob (není pravdou, že se týká všech řidičů motorových vozidel nad 3 500 kg – viz výjimky uvedené níže), však nebrání zaměstnavateli, aby na základě vyhodnocení rizik při práci, jako své opatření si stanovil pro své řidiče motorových vozidel, na které se nevztahuje zákonná povinnost (nesprávně nazývaných řidiči-referenti), povinnost absolvovat speciální odborné školení (musí si stanovit jeho obsah, kdo jej bude provádět, kdo se jej zúčastní, jak bude prováděno přezkušování a jak často bude opakováno). Záleží na výsledcích hodnocení rizik a na zaměstnavateli, jaká případně si stanoví opatření.

Školení ostatních řidičů

Přestože profesní školení řidičů motorových vozidel bylo pro většinu z nich zrušeno, neznamená to, že řidiči nemusí být školeni z požadavků dopravních předpisů vztahujících se k zajištění BOZP. Vztahuje se na ně tzv. školení BOZP, lépe řečeno školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, jehož součástí musí být i školení o požadavcích dopravních předpisů, pokud upravuji otázky týkající se ochrany života a zdraví (tedy nikoliv ekonomické nebo ekologické jízdy apod.). Absolvování tohoto školení se vztahuje i na řidiče, kteří musí absolvovat zdokonalování odborné způsobilosti, a to včetně školení o požadavcích dopravních předpisů upravujících otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Chodci též musí absolvovat školení

Pro úplnost uvádím, že výše zmíněné školení se také týká zaměstnanců, kteří pro zaměstnavatele vykonávají pěší pochůzky mímo areál. Ty samozřejmě musí být školeni z jiných požadavků dopravních předpisů upravujících otázky týkající se ochrany života a zdraví, než řidiči motorových vozidel (§ 29 a § 53 až 55 zákona č. 361/2000 Sb. atd.). Systémově se však jedná o totéž, o co u ostatních řidičů motorových vozidel.

Kdo a jak často může provádět školení ostatních řidičů?

Část tzv. školení BOZP věnovaná dopravním předpisům nemusí být prováděna autoškolou, neboť kvalifikace na školitele není stanovena, tedy může jej provádět (v rámci tzv. školení BOZP nebo jako samostatné školení) kdokoliv, například vedoucí zaměstnanec dopravy nebo majitel firmy či odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik, koho k tomu zaměstnavatel ustanovil (měl by mít potřebné znalosti a rétorické dovednosti).

Obdobně to platí o lhůtě opakování tohoto školení. Tu si opět stanovuje zaměstnavatel sám, tedy školitel není oprávněn stanovit, jak dlouhou dobu jím provedené školení platí (například na vydaném osvědčení o absolvování [řidič nemusí mít žádný doklad o absolvování tohoto školení]). Opravdu není nutné odvozovat lhůtu od zákona č. 247/2000 Sb. (jeden rok), jak některé autoškoly uvádějí. Je možné si stanovit interval dvou, tří nebo například pěti let, případně půl roku. To záleží jen na zaměstnavateli.

Obsah školení pro ostatní řidiče

Školení má obsahovat nejen seznámení s požadavky z dopravních předpisů upravujících otázky ochrany života a zdraví. Také má obsahovat přiměřené informace a pokyny o BOZP, které vyplývají z interních předpisů zaměstnavatele řešící tuto problematiku. Především vyplývajících z místního provozního bezpečnostního předpisu (proto jej musí absolvovat i řidiči podléhající zdokonalování odborné způsobilosti).

Z tohoto důvodu provedené školení autoškolou nebo e-learningem je pro naplnění požadavku zákoníku práce většinou nedostatečné (pokud zaměstnavatel neposkytl školiteli podklady – místní provozně bezpečnostní předpis, nebo neprovedl doplňkové školení ke školení provedené autoškolou nebo e-learningem [pro tzv. školení BOZP provedené e-learningem je to prakticky nutnost]).

Zároveň připomínám, že do obsahu tohoto školení nepatří (není požadováno právním předpisem) vše, co sice požadují dopravní předpisy, avšak neupravuje to otázky týkající se ochrany života a zdraví, například zásady hospodárné jízdy a ekologie provozu motorového vozidla. Obsah školení není oprávněn určit školící (autoškola apod.), ale na návrh odborně způsobilé osoby k zajištění úkolů v prevenci rizik zaměstnavatel.

Judikát dotýkající se obsahu školení ostatních řidičů

Pro doplnění informace o školení ostatních řidičů uvádím judikát (o judikátech blíže zde) Nejvyššího soudu ČR, jenž potvrzuje, že není nutné podrobné speciální školení pro tyto řidiče.

Judikát Rc 52/2002 21 Cdo 1239/2000 uvádí: „…při zkoumání, zda se zaměstnavatel podle ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu, včetně dodržování pravidel silničního provozu, dohlíží policie, není ani třeba zkoumat kontrolu znalostí a dodržování těchto pravidel zaměstnavatelem.“

Přehled povinností absolvovat školení řidičů

Řidič v zaměstnaneckém poměru:

  • řídí některé z motorových vozidel uvedených v § 46 zákona č. 247/2000 Sb. – musí absolvovat školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které obsahuje i požadavky dopravních předpisů vztahující se k zajištění BOZP a interních dopravních předpisů zaměstnavatele (především místního provozně bezpečnostního předpisu), a také zdokonalování odborné způsobilosti řidičů ve smyslu § 47 a 48 zákona č. 247/2000 Sb. (vstupní školení zakončené zkouškou a roční pravidelná školení),
  • neřídí některé z motorových vozidel uvedených v § 46 zákona č. 247/2000 Sb. – musí absolvovat školení o právních a ostatních přepisech k zajištění BOZP obsahující i požadavky dopravních předpisů vztahující se k zajištění BOZP a interních dopravních předpisů zaměstnavatele (lhůtu opakování školení a jeho obsah stanovuje zaměstnavatel).

Řidič – OSVČ:

  • řídí některé z motorových vozidel uvedených v § 46 zákona č. 247/2000 Sb. – musí absolvovat zdokonalování odborné způsobilosti řidičů ve smyslu § 47 a 48 zákona č. 247/2000 Sb. (vstupní školení zakončené zkouškou a roční pravidelná školení),
  • neřídí některé z motorových vozidel uvedených v § 46 zákona č. 247/2000 Sb. – nemusí absolvovat žádné školení (ustanovení § 103 odst. 2 zákoníku práce se na něj nevztahuje!).

Kdo musí absolvovat zdokonalování odborné způsobilosti?

Zdokonalování odborné způsobilosti podléhá řidič, který je občanem členského státu EU a má na území České republiky trvalý pobyt nebo zde má přechodný pobyt v trvání alespoň 185 kalendářních dnů v roce, případně je občanem jiného státu a vykonává závislou činnost pro zaměstnavatele v České republice, či zde podniká v případě, že řídí motorové vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění skupiny C, C+E, D a D+E, C1, C1+E, D1 a D1+E nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné.

Výjimka z tohoto požadavku se vztahuje na řidiče:

  • vozidel, jejichž nejvyšší povolená rychlost nepřesahuje 45 km/h,
  • vozidel používaných ozbrojenými silami ČR, Policií ČR, obecní policií, Vězeňskou službou ČR, Celní správou ČR, Generální inspekcí bezpečnostních sborů a zpravodajskými službami ČR,
  • vozidel Hasičského záchranného sboru ČR a jednotek požární ochrany, poskytovatele zdravotnické záchranné služby a Správy státních hmotných rezerv,
  • vozidel používaných při zabezpečování civilní ochrany a báňské záchranné službě,
  • vozidel ve zkušebním provozu a při zkušební jízdě v souvislosti s jejich opravou a údržbou,
  • vozidel používaných při výcviku žadatelů o řidičské oprávnění a při jejich zkouškách a při zdokonalování odborné způsobilosti řidičů,
  • vozidel používaných při přepravě věcí, které řidič využije při výkonu své závislé práce nebo podnikání, pokud řízení není hlavním předmětem výkonu závislé práce nebo podnikání řidiče,
  • vozidel používaných pro vlastní potřebu,
  • zemědělských a lesnických traktorů.

Lékařské prohlídky

Pro úplnost uvádím, že pro učel lékařských prohlídek je nutné řidiče členit na podléhající pravidelným lékařským prohlídkám ve smysu § 87 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podléhající pracovnělékařským prohlídkám ve smyslu vyhlášky č. 79/2013 Sb. (nejen, že členění je jiné, než u školení, ale příležitostní řidiči [řízení motorového vozidla není obvyklou součástí výkonu práce], jež musí školení o dopravních předpisech absolvovat, nemusí absolvovat žádnou lékařskou prohlídku týkající se řidičů motorových vozidel, což je dalším důvodem k tomu nepoužívat zastaralé pojmy řidič-referent a řidič z povolání).

2017-04-29

vas_nazor_6

 

Vyhledávání