Právo EU má přednost před českým právem. Proto vznikne-li rozpor mezi oběma právy, vždy platí příslušné ustanovení práva Evropské unie.
Právo EU se dělí na několik základních oblastí. Tzv. primární právo je tvořeno souborem smluv a právních aktů postavených jim naroveň, které vymezují ústavní rámec Evropské unie. Jedná se o základní smlouvy, protokoly, prohlášení. Sekundární právo tvoří především nařízení a směrnice. Ty jsou v současné době hlavním zdrojem práva EU. Z ostatních pramenů práva EU je významné především tzv. soudcovské právo – tj. judikatura Evropského soudního dvora. Ten je Smlouvou ES pověřen vykládat a posuzovat platnost, jakož i aplikovat právo vyplývající ze zřizovacích smluv a norem přijatých orgány Společenství. Judikatura Evropského soudního dvora je závazná nejen pro subjekty přímo účastnících se sporu, ale i pro národní soudy.
Nařízení ES je obecně závazný právní předpis. Obecně platí, že je závazné od okamžiku, kdy vstoupí v platnost. Není nutné, aby bylo někým v České republice schváleno a vyhlášeno ve Sbírce zákonů. Jedná se tak o tzv. přímo použitelný předpis EU. Pokud by byl obsah nařízení v rozporu s právním předpisem České republiky, automaticky jej nahrazuje. Jako příklad nařízení ES je možné uvést Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí nebo Nařízení Rady č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství.
Směrnice ES je závazná ve smyslu výsledku, kterého má být jí dosaženo a prakticky je adresována vládám jednotlivých členských států. Volba forem a prostředků, kterými bude stanovených výsledků dosaženo, je nechána na národní úrovni. Proto směrnice neplatí přímo a je nutné jejich požadavky zapracovat do národního právního řádu. To však neznamená, že pokud nedojde k zapracování některého ustanovení do národního právního řádu, že by nebylo soudně vynutitelné. Podle Evropského soudního dvora jsou směrnice přímo vynutitelné, jestliže je členský stát neimplementuje řádně a ve lhůtě směrnicemi stanovené a pokud jsou opatření směrnice dostatečně jasná, přesná a bezpodmínečná.
Při zavádění právních dokumentů EU se můžete setkat s některými, pro vás možná neznámými pojmy – aproximace, transpozice či implementace. Aproximace znamená přibližování (harmonizaci), transpozice zapracování do národního práva a implementace značí uskutečňování, tedy zavádění a provádění právního předpisu jeho uživatelem (zaměstnavatelem, dozorovými orgány apod.).
2017-01-28
