specialista bezpečnosti práce a požární ochrany

Bezpečnost provozu technických zařízení

Oblast bezpečnosti provozu technických zařízení (BTZ) je dosti problematická, neboť je upravena řadou právním předpisů. Některé jsou relativně nové a jiné téměř čtyřicet let staré. Již jen z tohoto důvodu je značný nesoulad mezi požadavky v jednotlivých oblastech BTZ. Předkládám vám návod, tedy nikoliv závazný postup, jak řešit tuto problematickou oblast. Některé zde uvedené požadavky však jsou zároveň požadavky právních předpisů, proto je nutné je dodržovat.

Zaměstnavatel by měl mít seznam všech technických zařízení ve své společnosti. Ke každému zařízení by měl mít provozní dokumentaci (návod výrobce, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole atd.). Seznam, jenž musí odpovídat aktuálnímu stavu, a dokumentace mu slouží k stanovení pravidel pro řádnou údržbu, kontroly a revize ve smyslu § 4 zákona č. 309/2006 Sb. a pro vytvoření plánu údržby nebo jinak nazvaného dokumentu řešícího zajištění údržby technických zařízení ve firmě nebo společnosti, včetně jejich kontrol a revizí. Každé zařízení má mít jednoznačný identifikátor, který umožní jeho přiřazení k příslušné provozní dokumentaci.

Zaměstnavatel by měl mít ustanoveny osoby odpovědné za zajištění BTP (podrobněji § 3 nařízení vlády č. 101/2005 Sb.).

Pro zaměstnavatele je velmi vhodné mít zpracován plán údržby technických zařízení, a to přesto, že není přímo požadován žádným právním předpisem (nepřímo jej v § 102 požaduje zákoník práce – „zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP; harmonogram revizí plynových zařízení na období tří let dopředu požaduje vyhláška č. 85/1978 Sb.). Plán mu slouží jako podklad k naplnění jeho povinnosti stanovené mu § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb. – stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. Tedy je důležitým podkladem k provádění průběžné údržby těchto zařízení, včetně zajišťování pravidelných prohlídek, zkoušek a revizí u zařízení, u kterých je to předepsáno.

Plán údržby, který vytváří systém pro naplnění výše uvedené povinnosti, včetně stanovení, kdo kontroly a revize bude provádět a čí je povinností je zajistit [požadavek § 3 odst. 4 písm. b) nařízení vlády č. 101/2005 Sb.] by měl obsahovat, například v příloze, seznam lhůt pro provádění údržby, kontrol a revizí na jednotlivých technických zařízeních, resp. na jednotlivých skupinách těchto zařízení. Lhůty, které jsou stanoveny závazně, musí být převzaty (například u plynových zařízení z vyhlášky č. 85/1978 Sb.). U ostatních záleží na konkrétním případě. V obecné rovině musí zaměstnavatel převzít „doporučené“ lhůty z technických norem. Může však platit výjimka, a to, že lhůta je stanovena výrobcem v průvodní dokumentaci (lhůta může být kratší i delší, než je uvedena v technické normě). V tomto případě je zaměstnavatel povinen se řídit požadavkem průvodní dokumentace (návod od výrobce). Ale, pouze u zařízení, ke kterému byla dodána zmíněná průvodní dokumentace!

Povinností revizního technika je provést revizi technického zařízení a o zjištěném stavu zpracovat revizní zprávu, jež mimo jiné obsahuje zjištěné nedostatky. Tato zpráva, která je zprávou o aktuální úrovni bezpečnosti technického zařízení, není platná do následující revizní zprávy téhož technického zařízení, ale ke dni ukončení revize! K tomuto dni je za její obsah revizní technik odpovědný.

Revizní technik nemá právo v revizní zprávě stanovit termín a způsob odstranění závad a ani požadovat odstavení technického zařízení z provozu z důvodu zjištění závady ohrožující život obsluhy nebo jiných osob. Může pouze k jednotlivým závadám poskytnout informaci o způsobu řešení (nikoliv do revizní zprávy). Jeho stanovisko má charakter pouze doporučení. Odpovědný je zaměstnavatel, a proto on má právo rozhodnout, zda se doporučením revizního technika bude řídit, či nikoliv. Pochopitelně za své rozhodnutí je pak plně odpovědný. Netýká se to jen stanovení periodických lhůt revizí (vyjma stanovených závaznými právními předpisy), ale i též způsobu odstranění závad zjištěných revizemi a lhůt pro jejich odstranění (čím je zaměstnavatelem stanovená lhůta delší, tím je nejen ochoten déle akceptovat nevyhovující technický stav zařízení, ale též i svou odpovědnost za následky, ke kterým z tohoto důvodu může dojít, a to včetně trestněprávních). Velmi častým nedostatkem při zajišťování BOZP bývá právě nestanovení zaměstnavatelem lhůt pro odstranění závad z revizí.

Zaměstnavatel také nesmí zapomínat na zajišťování školení obsluh jednotlivých vyhrazených technických zařízení a na odstraňování závad, které vyplynuly z provedených revizí, jakož i z  kontrol dalších technických zařízení (zjistí-li zaměstnavatel závady na pracovních podmínkách zaměstnanců, je povinen učinit opatření k jejich odstranění – § 248 odst. 1 zákoníku práce). Zaměstnavatel si musí na základě vyhodnocení zjištěných závad stanovit termíny jejich odstranění k tomu oprávněnou osobou, případně okamžité odstavit zařízení z provozu v případě zvlášť nebezpečné závady (nutno zajistit opravu a znova revizi).

2017-01-19

vas_nazor_6

 

Vyhledávání