specialista bezpečnosti práce a požární ochrany

Právní řád České republiky

Prameny práva v České republice jsou normativní akty (tj. právní předpisy), určité mezinárodní smlouvy a specifickou funkci mají rozhodnutí Ústavního soudu.

Právní předpisy tvoří zákonodárné akty, tj. Ústava ČR, další ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, a dále pak normativní akty orgánů výkonné moci (prováděcí předpisy) tj. určitá rozhodnutí prezidenta republiky, nařízení vlády a vyhlášky ministerstev, jiných ústředních správních úřadů, správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností.

Všechny tyto právní předpisy jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů (zkratka: Sb.). Z dřívější doby jsou součástí právního řádu i platné předpisy uvedené v Úředním listu (zkratka Ú. l.) – například vyhláška MZ ČSR č. 156/1959 Ú. l., hygienické podmínky pro práci s technickými antibiotiky.

Platné mezinárodní smlouvy, kterými je vázána Česká republika, oznámení o jejich vypovězení a o jiných důležitých skutečnostech jich se týkajících a rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, kterými je Česká republika vázána vycházejí ve Sbírce mezinárodních smluv (zkratka: Sb. m. s.).

Vyhlášky a nařízení vlády jsou tzv. podzákonné normy a nemohou obsahovat stanovení povinností, pokud je k tomu v konkrétním případě nezmocnil zákon, na jehož základě je příslušná podzákonná norma vydána. Praktický příklad: EU se dohodne na vydání směrnice ošetřující obecně určitou problematiku BOZP a stanovující minimální požadavky na danou činnost; Česká republika na základě schválení a vydání této směrnice do stanoveného termínu vydá zákon, který stanoví obecná práva a povinnosti; prováděcí předpis stanoví podrobnosti těchto práv a povinností a zaměstnavatel na základě zhodnocení rizik, většinou prostřednictvím odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik, stanoví konkrétní kroky, které jsou za daných podmínek potřebné a optimální (někdy může stačit pouhé vydání prováděcího předpisu, pokud to umožňuje již existující příslušný zákon nebo novela stávajícího zákona).

Neznamená však, že vyhláška, která byla vydána na základě zákona, jenž byl zrušen, je automaticky s ním též zrušena. Tato vyhláška musí být zrušena samostatně.

Právní předpis nabývá platnosti dnem, kdy se stává součástí právního řádu – je vyhlášen ve Sbírce zákonů. Účinnosti právní předpis nabývá dnem, který je v něm uveden (nejdříve dnem vyhlášení), nebo, pokud není datum účinnosti uvedeno, 15. den po dni platnosti. Platnost pouze značí, že právní předpis je součástí právního řádu České republiky. Účinnost právního předpisu znamená, že jeho plnění je právně vymahatelné. Nařízení vlády a vyhláška mohou nabýt účinnosti nejdříve dnem, kdy nabývá účinnosti zákon, k jehož provedení jsou vydány.

Všechny právní předpisy nemají stejnou právní sílu. Nejvyšší má Ústava, resp. ústavní zákon, za nimi následuje zákon; ještě nižší právní sílu mají nařízení vlády a vyhláška. Právní předpis nižší právní síly musí vycházet z požadavků právního předpisu vyšší právní síly a nesmí s ním být v rozporu. Pokud dojde k rozporu požadavků právních předpisů stejné právní síly, platí zásada, že přednost má ustanovení předpisu speciálního před obecným.

Při zpracování právních předpisů platí zásada, že každý požadavek se může v právním řádu vyskytnout pouze jednou. Toto vcelku logické opatření má za následek, že pro řešení konkrétního problému se potřebujete orientovat ve větším množství právních předpisů, a to i z oblastí, které zdánlivě s řešeným problémem nesouvisí. Proto nestačí sledovat pouze právní předpisy z příslušné oblasti, ale i ty, které s nimi nějakým způsobem, byť jen okrajově, souvisí.

Právní předpis nebo jeho část mohou být zrušeny právním předpisem o stejné nebo vyšší právní síle. Legislativní pravidla vlády však neumožňují zrušit vyhlášku nařízením vlády.

Předpisy, pokud jsou v rozporu s ústavním zákonem, mohou též být zrušeny Ústavním soudem. Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné nejen pro soud, ale i pro všechny další orgány i osoby. Proto je důležité sledovat i nálezy Ústavního soudu zveřejněné ve Sbírce zákonů.

Závazný výklad jednotlivých ustanovení právních předpisů může provádět pouze nezávislý soud. Výklady ostatních institucí včetně zpracovatele nejsou závazným výkladem právního předpisu, ale pouze stanoviskem konkrétní osoby nebo instituce k danému problému. Vzhledem k tomu, že soudy jsou nezávislé, formálně se nemusí soud řídit rozhodnutím jiného soudu. Přesto rozhodnutí v zásadních sporech (kauzách) je publikováno jako tzv. judikáty, s kterými se v soudní praxi pracuje. Též je možné je využít při zajišťování BOZP. O to však více na jiné stránce.

Ustanovení jednotlivých paragrafů právních předpisů mohou obsahovat odkazy na poznámky pod čarou. Ty nejsou součástí právního předpisů – nejsou právně závazné jako právní předpis. Jedná se pouze o informační zdroj. Pokud není část právního předpisu, jež obsahuje odkaz, novelizována, poznámka pod čarou se nenovelizuje, i když došlo k její změně. Z tohoto důvodu je nutné vždy při práci s právním předpisem nebo technickou normou, jež uvádí poznámku pod čarou, zjistit zda je ještě platná, a to včetně případných novel uvedeného právního předpisu nebo změn technické normy.

Odkaz též bývá u textu typu: „pokud zvláštní předpisy nestanoví hodnotu nižší“ apod. Tento způsob zápisu neznamená, že v případě obsahuje-li poznámka pod čarou výčet všech předpisů, které se k danému ustanovení vztahují (není uvozen slovem „Např.“), že nemůže být toto ustanovení omezeno jiným právním předpisem, který zde není uvedený. Právní předpisy se neustále mění, a proto může dojít i k rozšíření počtu právních předpisů vztahujících se k dané problematice.

2017-01-28

vas_nazor_6

 

 

Vyhledávání