Judikát v širším slova smyslu znamená soudní rozhodnutí, v užším rozhodnutí vyššího soudu, který má význam pro další rozhodování obdobných případů. Judikáty vydané určitým soudem nebo dotýkající se určité otázky se označují pojmem judikatura. Publikace judikatury přispívá k předvídatelnosti soudního rozhodování a k právní jistotě.
Judikáty v českém právu nejsou obecně právně závazné (nejsou pramenem práva) a jsou pouze doporučením, jak rozhodovat v podobných případech. Proto nelze vyloučit případ dvou zcela odlišných rozhodnutí v téměř stejných kauzách (s obdobným skutkovým nebo právním základem). Například jeden soud za pracovní úraz uzná opaření se zaměstnance vařící vodou při zalévání si své kávy z důvodu, že se jedná o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovního úkolu, a druhý, ve srovnatelném případě, nikoliv (soudce musí zvážit aplikovatelnost judikatury vyššího soudu a dovodí-li její aplikovatelnost, musí se jí řídit; pokud ne, musí své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit).
V § 13 občanského zákoníku se uvádí: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky“. Toto ustanovení má sloužit k tomu, aby nebyly opomíjeny podobná rozhodnutí týchž nebo obdobných právních případů (judikáty). Neznamená to však, že na daný případ se pouze mechanicky a nekriticky aplikují již vydaná rozhodnutí.
Zpravidla nižší soudy uznávají věcnou autoritu vyšších soudů a řídí se jejich výkladem, a to přesto, že soudy jsou nezávislé a nižší soudy nejsou formálně vázány judikaturou vyšších soudů (neuznání judikátu vyššího soudu má svá „pravidla“, takže to není možné zcela automaticky). Přesto však může nastat případ, kdy soud odmítne respektovat právní názor dokonce Ústavního soudu (podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány i osoby závazná). Jedná se o extrémně výjimečný případ, avšak sám Ústavní soud jej za stanovených podmínek připouští a zároveň uvádí, že v uvedeném případě by se nejednalo o porušení Ústavy ČR (sp. zn.: IV. ÚS 301/05-2).
Součástí judikátu může být tzv. právní věta. Jedná se o výstižný výklad práva shrnující a zobecňující, text, jenž je koncentrovanou podobou publikovaného judikátu (nemusí se jednat pouze o jednu větu). Právní věta je velmi důležitou částí judikátu.
Jak bylo uvedeno, tak judikáty jsou pro soudy formálně nezávazné, i když za určitých podmínek se jimi řídí (soudní dotváření práva). Nezávazné jsou i pro jiné subjekty – státní kontrolní orgány, zaměstnavatele i odborně způsobilou osobu k zajišťování úkolů v prevenci rizik (v obecné rovině nejsou jejich závěry právně vymahatelné).
Odborně způsobilá osoba při výkonu své činnosti musí na řešení konkrétních problémů aplikovat právo. Tedy v prvé řadě se musí řídit právními předpisy. Pokud právní předpis neobsahuje jednoznačná vodítka pro svou interpretaci, vodítkem je judikatura (judikát lze do jisté míry vnímat jako výklad příslušného ustanovení právního předpisu soudem). Důležité však je, aby se jednalo o obdobnou situaci, na níž je založeno příslušné soudní rozhodnutí, neboť jen v tomto případě lze oprávněně očekávat, že by soud měl rozhodnout obdobně. Znamená to, že v konkrétním případě musí být posouzeno, zda jsou naplněny všechny podstatné prvky případu (aby byl případ považován za obdobný). Práce s judikátem je mnohem náročnější než práce s právním předpisem.
Vzhledem k tomu, že drtivá většina odborně způsobilých osob nemá právní vzdělání, lze dovodit, že při použití judikatury těmito osobami, například při řešení problematiky pracovních úrazu, vzniká nebezpečí, že osoba nebude schopna přesně posoudit všechny podstatné prvky případu, které by zakládaly prostor pro využití judikatury (přílišné zobecnění použití judikátu). To však nebrání ve využití judikatury jako jednoho z možných argumentů v rámci řešení problému. S největší pravděpodobností nebude odborně způsobilá osoba schopna poznat, zda daná judikatura je stále aktuální, nebo zda již byla překonána, zda není jen jednou výjimkou mezi množstvím odlišných stanovisek atd. (judikáty se oficiálně neruší). V důsledku toho ji může použít nesprávně. Proto v případě použití judikatury odborně způsobilou osobou bez právnického vzdělání, i když jisté právní znalosti má, je konzultace s právníkem vždy správným krokem.
2023-08-09
