Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik, pokud svou činnost provádí v pracovněprávním vztahu, nese obecnou odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu § 250 (náhrada škody z nedbalosti maximálně do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku) a paragrafů následujících zákoníku práce (na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud jí není možné nahradit jinak – § 251 odst. 1 zákoníku práce [výše náhrady škody v tomto případě nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku – § 258 zákoníku práce]).
Pokud má odborně způsobilá osoba se zaměstnavatelem uzavřený obchodní vztah, bude vůči zaměstnavateli odpovědná za jemu vzniklou škodu v důsledku výkonu sjednaných služeb podle občanského zákoníku. Nikoliv však za škodu, ke které došlo v důsledku úrovně zajištění BOZP na jeho pracovištích.
Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik je vždy (pracovněprávní či obchodní vztah) odpovědná za plnění svých sjednaných povinností vůči zaměstnavateli, nikoliv za vlastní plnění úkolů BOZP ve firmě nebo společnosti. Je to logické, neboť nemá pravomoc řídit BOZP ve firmě nebo společnosti (obecně nemá právo žádnému zaměstnanci cokoliv nařídit nebo mu něco zakázat[!], a to bez ohledu na to, je-li zaměstnancem nebo „externistou“). Tedy nemůže být ani za to odpovědná. Zde je velice důležitý obsah vzájemných smluv, včetně náplně práce, a též i směrnice BOZP nebo obdobného dokumentu, v kterém jsou upřesněny úkoly odborně způsobilé osoby při zajištění BOZP u zaměstnavatele.
V praxi to znamená, že pokud odborně způsobilá osoba prokazatelně zaměstnavatele, resp. příslušného vedoucího zaměstnance, informovala o neplnění některého požadavku BOZP, ten nesjednal nápravu a v důsledku neplnění tohoto požadavku došlo k smrtelnému pracovnímu úrazu některého ze zaměstnanců, za tento úraz je primárně odpovědný vedoucí zaměstnanec pracoviště (na základě šetření může být shledána odpovědnost jiné osoby). Takto zaměstnavateli vzniklá škoda nemůže být dána k úhradě odborně způsobilé osobě, neboť ta svou povinnost splnila.
Obdobně to platí i v případě udělení pokuty zaměstnavateli oblastním inspektorátem práce nebo jiným kontrolním orgánem dozorujícím zajištění BOZP za nedostatek v oblasti vlastního výkonu zajištění BOZP na pracovišti (oblasti, za kterou je odpovědný vedoucí zaměstnanec).
Jiné to však může být v případě, jedná-li se o nedostatek v oblasti, který vznikl v důsledku výkonu sjednané práce, například v důsledku nedostatečně zpracovaného návrhu seznamu poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků (chybějící prostředek nutný pro ochranu při výkonu některé prováděné práce), jenž byl důvodem pro vznik pracovního úrazu. V tomto případě zaměstnavatel může po odborně způsobilé osobě požadovat náhradu jemu vzniklé škody, kterou nekryje pojistka, avšak pouze v případě, že jí poskytl „dokumentaci a informace o všech skutečnostech a okolnostech, o nichž je mu známo, že mají nebo by mohly mít vliv na bezpečnost zaměstnanců nebo vést k poškození jejich zdraví“ [§ 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro odborně způsobilou osobu je velice důležité, aby si o své činnosti u zaměstnavatele vedla průkaznou dokumentaci, například o vypořádání připomínek k návrhům jí zpracovaných interních předpisů zaměstnavatele. Pokud by ve výše uvedeném případě do návrhu seznamu poskytovaných OOPP chybějící prostředek uvedla a v rámci připomínkového řízení ve společnosti ten byl z nějakého důvodu vypuštěn, nemůže zaměstnavatel po ní požadovat náhradu.
Odborně způsobilá osoba je, kromě již uvedeného upozornění na závady v oblasti BOZP, též odpovědna za plnění úkolů v rozsahu stanoveném v její náplni práce nebo smlouvě. Především se může jednat o metodické řízení a odbornou pomoc vedoucím zaměstnancům, provádění kontrol zajištění BOZP na pracovištích, evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání, zpracování návrhů řídící dokumentace BOZP.
Zaměstnavateli, tedy vedoucímu zaměstnanci (viz § 101 odst. 2 zákoníku práce), z § 9 zákona č. 309/2006 Sb. vyplývá povinnost odborně způsobilé osobě poskytnout potřebnou součinnost a v paragrafu uvedenou dokumentaci. Pokud má odborně způsobilá osoba odvádět pro zaměstnavatele práci na profesionální úrovni, musí v prvé řadě zaměstnavatel pro ni vytvořit potřebné podmínky.
V souvislosti s odpovědností odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik je nutné ještě zmínit ustanovení § 2950 občanského zákoníku. Toto ustanovení, jež řeší škodu způsobenou informací nebo radou, se nevztahuje na činnost odborně způsobilé osoby v zaměstnaneckém poměru (tam platí výše uvedené, neboť zákoník práce je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem speciálním). V ostatních případech výkonu činnosti platí: „Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě“. Platí tedy domněnka, že škoda byla odborníkem zaviněna z nedbalosti. Tuto domněnku může vyvrátit tím, že prokáže, že nejednal nedbale.
Není tedy pravdou, že odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik není za nic odpovědná. Také není pravdou, že zaměstnavatel, potažmo vedoucí zaměstnanec, zajištěním si této osoby na ni převádí svou zákonnou odpovědnost za zajištění BOZP. Oba mají svůj díl odpovědnosti za zajištění BOZP na pracovištích zaměstnavatele, ale každý z nich v jiné rovině.
2017-01-24
