specialista bezpečnosti práce a požární ochrany

Náhrady škod, které vznikly zaměstnancům v důsledku pracovních úrazů

po_urazuZaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu  nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním.

Výjimku tvoří případy, kdy se zaměstnavatel v souladu s § 270 odst. 1 zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb., zprostí zcela své povinnosti zaměstnanci nahradit vzniklou škodu nebo nemajetkovou újmu. Může se jednat pouze o tyto případy:

  • postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány,
  • v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit

a v obou případech tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. V těchto případech nevzniká poškozenému zaměstnanci žádný nárok na náhradu jemu vzniklých škod nebo nemajetkové újmy.

Nárok na částečnou náhradu škody nebo nemajetkové újmy vzniklých v důsledku pracovního úrazu vzniká postiženému zaměstnanci v případech, kdy se zaměstnavatel v souladu s ustanovením § 270 odst. 2 zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb., zprostí své povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu z části. Jedná se o případy, kdy:

  • se zaměstnavatel může zprostit své povinnosti zcela (viz výše), avšak tyto skutečnosti nebyly jedinou příčinou vzniku škody nebo nemajetkové újmy,
  • si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví (za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce).

Zprostí-li se zaměstnavatel své povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění (výši této míry je vhodné stanovit komisí, nikoliv jednotlivcem). V případě částečného zproštění z důvodu lehkomyslného jednání je povinen uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.

Zaměstnavatel se však nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu v případě, že k pracovnímu úrazu došlo při odvrácení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.

V ostatních případech  je zaměstnavatel povinen postiženému zaměstnanci vzniklou škodu nebo nemajetkovou újmu uhradit v plné výši.

Zaměstnanci, který utrpěl ostatní pracovní úraz náleží  náhrada jemu vzniklé škody nebo nemajetkové újmy v rozsahu, v jakém je jí zaměstnavatel povinen nahradit. Poskytují se tyto náhrady:

  • za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti – rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy nebo platu, případně odměny z dohody a plnou výší nemocenského; při dlouhodobé dočasné pracovní neschopnosti musí být tato náhrada vyplácena měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty, například formou měsíční zálohy (§ 271m zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb.); náhrada náleží nejen při první, ale i při každé další dočasné pracovní neschopnosti vzniklé z důvodu tohoto pracovního úrazu – vychází se z průměrného výdělku před vznikem další dočasné pracovní neschopnosti,
  • za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, je-li z důvodu pracovního úrazu výdělek po ukončení pracovní neschopnosti nižší než jeho průměrný výdělek před pracovním úrazem, a to nejdéle do konce měsíce, v kterém zaměstnanec dovršil 65 let, nebo důchodového věku, je-li vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění),
  • za bolest a ztížení společenského uplatnění – stanovuje ošetřující lékař počtem bodů v lékařském posudku (za každý bod se v současné době vyplácí jednorázově minimálně 250,00 Kč, náhrada škody přísluší i u úrazů, které nepodléhají sepsání záznamu o úrazu, hodnocení ztížení společenského uplatnění se provádí zpravidla až rok po poškození zdraví, když je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví,
  • účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (například doplatek cen léků, též i platba za lékařský posudek o hodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění),
  • věcné škody (například rozbitý soukromý mobil, hodinky nebo poškozený soukromý oděv v důsledku úrazu).

U zaměstnance, který byl v době utrpění pracovního úrazu v několika pracovních poměrech nebo byl též činný na základě dohody o pracovní činnosti, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto základních pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat (§ 271o zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb.).

Má-li postižený zaměstnanec sjednán pracovní poměr nebo dohodu o práci na dobu určitou, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší pouze v případě, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán.

Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je podle zákoníku práce zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a s poškozeným zaměstnancem (§ 271n zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb.).

2017-02-02

vas_nazor_6

 

Vyhledávání