Podle ustanovení § 271k zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb., je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Jako pracovní úraz se též posuzuje úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (např. došlo-li k fyzickému napadení zaměstnance banky v době, kdy neprováděl výkon pracovních úkolů ani činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, z důvodu zamítnutí poskytnutí úvěru s následky, které lze kvalifikovat jako úraz). Naopak pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil při cestě do zaměstnání a zpět.
Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (vyplývající především ze sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě), jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele (na příkaz nadřízeného, bez ohledu na to, zda měl či neměl oprávnění takový příkaz udělit) a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Také jím je činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, či člena Evropské rady zaměstnanců, člena vyjednávacího výboru nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem (§ 273 zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb.).
Přímou souvislostí s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele (o jaké konkrétní činnosti se jedná, je třeba posuzovat případ od případu, například půjde o převlékání se do pracovního oděvu v šatně, sprchování, tam kde to vyžaduje technologie výroby atd.). Dále jimi jsou vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět (cesta z místa zaměstnancova bydliště [ubytování] do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět [u zaměstnanců v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště a zpět]; cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení), stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je též školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti (§ 274 zákoníku práce, ve znění č. 205/2015 Sb.).
Druhy pracovních úrazů
Pracovní úrazy se člení na smrtelné a ostatní. Pro ohlášení a evidenci se za smrtelný pracovní úraz považuje takové poškození zdraví, které způsobilo smrt ihned při úrazu nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do jednoho roku.
Ostatní pracovní úrazy se dále člení na úrazy, které nezpůsobily dočasnou pracovní neschopnost nebo jen do tří kalendářních dnů a na úrazy, které způsobily dočasnou pracovní neschopnost delší než tři kalendářní dny. V rámci této skupiny pracovních úrazů ještě existuje podskupina pracovních úrazů s hospitalizací postiženého zaměstnance delší než pět dnů (někdy jsou nazývány „závažné“).
K jednotlivým skupinám úrazů se váží různé povinnosti zaměstnavatele – viz zde.
2021-05-24
