Ano, pro střední a velké firmy je to vhodné. Musí však být dodržena určitá pravidla. Školení BOZP a PO nejsou výukou k BOZP a PO, ale instruktáží o požadavcích právních a ostatních předpisů. Proto nemohou mít podobu klasického e-learningového projektu. Do jisté míry musí být potlačena interaktivnost výuky. E‑learningem není možné poskytnout veškeré informace. Většinou je možné do něj zapracovat pouze obecné informace. Konkrétní, například o umístění hasicích přístrojů, o postupu při evakuaci nebo seznámení s konkrétními riziky práce a přijatými opatřeními, je nutné poskytnout v rámci klasické přednášky na pracovišti. Tedy pokud mají být naplněny požadavky právních předpisů na provedení školení BOZP a PO je nutné provádět je formou kombinované výuky (e‑learning + přednáška). Podrobnější informace, včetně zdůvodnění výhodnosti (výhody, nevýhody) a popisu náročnosti zavedení, můžete nalézt na stránce „Využití e-learningu v BOZP a PO“. Odpověď na tuto otázku je nutné rozdělit do dvou částí. Zvlášť pro BOZP a zvlášť pro PO, neboť v každé oblasti platí jiné požadavky na školícího. Žádný právní, ani ostatní předpis k zajištění BOZP nestanoví, kdo může provádět školení BOZP. Teoreticky to může být kdokoliv. Měla by to však být osoba znalá alespoň základů přednášené problematiky s alespoň minimální lektorskou dovedností. Minimálně osnovy školení a případně i podklady pro provedení školení musí zpracovat osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik (§ 9 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb.). Vhodné je, když alespoň vedoucí zaměstnance školí odborně způsobilá osoba k prevenci rizik. Ti pak podle zpracovaných osnov a za využití dodaných podkladů školí své podřízené. Případně je možné ustanovit preventisty BOZP, obdobně jako v PO, kteří školí zaměstnance místo vedoucích. Pak by však měli absolvovat zvláštní školení, obdobně, jako preventisté PO odbornou přípravu. V PO taková volnost není. Zde je přesně stanoveno, kdo koho může školit (§ 16a zákona o požární ochraně). Důležité je, do které kategorie požárního nebezpečí jsou firmou provozované činnosti zařazeny. Pokud do „bez zvýšeného požárního nebezpečí“, tak podle zákona o požární ochraně nevzniká povinnost zaměstnance o PO školit. Avšak podle zákoníku práce tato povinnost vzniká i zde. Zde, jak již bylo uvedeno, není stanoveno, kdo může školit. Navíc toto školení může být prováděno samostatně, nebo jako součást školení BOZP (musí být uvedeno v osnově). Na jeho obsah se nevztahuje ustanovení § 23 a 26 vyhlášky o požární prevenci (246/2001 Sb.). Obsah, obdobně jako v BOZP, musí být stanoven na základě vyhodnocení rizik. Na pracovištích se zvýšeným požárním nebezpečím může školení PO vedoucích zaměstnanců provádět pouze odborně způsobilá osoba v PO nebo technik PO. Školení PO ostatních zaměstnanců může provádět proškolený vedoucí zaměstnanec nebo preventista PO. Na pracovištích s vysokým požárním nebezpečím školení vedoucích zaměstnanců může provádět pouze odborně způsobilá osoba nebo technik PO a ostatních zaměstnanců pouze technik PO nebo proškolený vedoucí zaměstnanec. V době neustálého růstu objemu elektronické komunikace se může zdát, že poskytování informací prostřednictvím klasických nástěnek (existují i formy elektronických nástěnek) patří již minulosti. Opak je však pravdou. V dílnách různých firem jsou jistě velmi vhodným prostředkem k poskytování informací v období mezi jednotlivými školeními. Důležitou součástí tohoto způsobu poskytování informací je jejich častá obměna, aby obsah byl nejen aktuální, ale aby též neustále upoutával. K tomu je důležité, aby vždy obsahoval něco co přitáhne pozornost. Zaměstnanci poté shlédnou i zbylou část nástěnky. Neméně důležité je i vhodné umístění nástěnky. Nejlépe v místě, kde se zaměstnanci soustřeďují a přitom zde nejsou plně zaměstnáni – odpočinková místnost, jídelna atd. To, že občas na nástěnce něco „upraví“, je nutné brát jako daň za pozornost. Je to i důkaz, že je nástěnka oslovila, a zároveň výzva k brzké úpravě („My jsme se již s nástěnkou seznámili, jak dlouho to bude trvat tobě, než se seznámíš s její úpravou“). Nástěnku je nutné chápat jako prostředek vzájemné komunikace, nikoliv jako prostředek pouze sdělovací, kde poskytnuté informace jsou na několik měsíců. Při umístění nástěnky se nesmí zapomenout na požadavky vyhlášky č. 23/2008 Sb. Naleznete je na stránce věnované umístění předmětů na únikové cestě. Že nástěnky měly své kouzlo i v době minulé, potvrzuje obrázek jedné z přelomu 80. a 90. let minulého století. Obsah je vytvořen pomocí obrázků z jednotlivých čísel časopisů „Obrana vlasti“ a „Zpravodaj pro přípravu k CO Svazarmu“ z konce 80. let. Auditu ve vaší společnosti jsem se nezúčastnil, takže nemohu plně hodnotit jeho úroveň. Je pravdou, že někteří auditoři jakosti nebo environmentu se domnívají, že zvládnou i BOZP a pak jim chybí odborné znalosti. Chyba však mohla být i na vaší straně. Audit není kontrola a tomu odpovídá i technika zjišťování. Auditor se neptá na jednotlivá plnění, ale zkouší funkčnost systému, tzn., že nahodí problém a čeká, jak na něj zaměstnanci auditované společnosti zareagují (provádět audit znamená naslouchat – délka vhodně kladené otázky auditora k délce odpovědi by měla být v poměru 1 : 10). Reakci vyhodnotí a z ní usoudí na funkčnost jednotlivých prvků systému. Pokud jste se před auditorem snažil ukázat co vše o problému víte, udělal jste zásadní chybu! Při auditu se má odpovědět pouze na kladený dotaz, nejlépe holou větou (je-li to možné, pouze slovy „ano“ nebo „ne“), nevyvíjet vlastní iniciativu (žádné doplňující či nevyžádané informace, chlubení se úspěchy apod.), předkládat pouze konkrétní požadovaný dokument, nikoliv celý šanon, v kterém si auditor může listovat nebo mu umožnit přístup do databáze apod. Pochopitelně odpovědi musí být pravdivé. Odpovídat se má pouze na otázky, které jsou v oblasti působení dotazovaného. Během auditu se nemá otevřeně konverzovat, neboť vše co auditor vidí nebo slyší se může stát předmětem auditu. Tedy pokud vás auditor nechal povídat, dá se předpokládat, že to udělal záměrně, aby se dozvěděl mnohem více, než kdyby se ptal. Zákoník práce v § 321 přímo stanovuje, že odborové organizace dbají o dodržování zákoníku práce a dalších právních předpisů o BOZP. K tomu je zmocňuje vykonávat u jednotlivých zaměstnavatelů kontroly nad stavem BOZP (§ 322). V praxi to znamená, že k zaměstnavateli, může přijít na kontrolu nejen zástupce organizace, která působí v jeho firmě, ale i pověřený zástupce odborového svazu – odborový inspektor BOZP. Odborový inspektor může přijít i k zaměstnavateli, kde není odborová organizace. V současné době tohoto práva většina odborových svazů nevyužívá. Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci provedení těchto kontrol umožnit. Žádný právní, ani ostatní předpis k zajištění BOZP tuto lhůtu nestanoví. Její stanovení je plně v kompetenci zaměstnavatele – viz § 103 odst. 3 zákoníku práce. Navrhnout by mu ji měla osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik na základě konkrétních podmínek v jeho firmě a zaměstnavatel v některém svém interním předpise (směrnice BOZP apod.) nebo v osnovách školení by ji měl uvést a tím stanovit ve společnosti závaznou. V praxi se velmi často používá stejná frekvence jako u požární ochrany – při nástupu a poté nejméně jedenkrát za tři roky u vedoucích zaměstnanců a nejméně jedenkrát za dva roky u ostatních zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že nové pojetí BOZP (v ČR od 1. 1. 2001) zajištění BOZP chápe jako nedílnou součást řízení, a že výkonným orgánem zajištění BOZP jsou jednotlivý vedoucí zaměstnanci, je otázkou, zda frekvence by neměla být opačná – tedy jedenkrát za dva roky u vedoucích zaměstnanců a jedenkrát za tři roky u ostatních zaměstnanců. To vše však závisí na vyhodnocení rizik v konkrétní společnosti. Ano, i OSVČ je povinna provést šetření jí vzniklého úrazu, zjistit, zda se jedná o pracovní úraz a v případě, že si vyžádal pracovní neschopnost delší než tři kalendářní dny, je povinna sepsat záznam o úrazu a rozeslat jej stanoveným institucím (nařízením vlády č. 201/2010 Sb.). Tuto povinnost jí stanovuje § 12 zákona č. 309/2006 Sb., jenž uvádí, které paragrafy zákoníku práce se vztahují na OSVČ. Mimo jiné se jedná o § 105 Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Tedy co se týče šetření a evidence pracovních úrazů má OSVČ stejné povinnosti jako zaměstnavatel (nutno ještě přihlédnout k § 13 zákona č. 309/2006 Sb.). Není však povinna, jako zaměstnavatel, být pojištěna pro případ vzniku pracovního úrazu. S tím souvisí, že nemá nárok na náhrady škod, které ji vznikly v důsledku pracovního úrazu. Zaměstnanci, kteří nemají vyšší odbornou způsobilost v elektrotechnice musí být seznámeni v rozsahu stanoveném v § 3 vyhlášky č. 50/1978 Sb. nebo v rozsahu stanoveném v § 4 uvedené vyhlášky. Paragraf 3 požaduje v rozsahu vykonávané činnosti seznámení s předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními a upozornění na možné ohrožení těmito zařízeními. Paragraf 4 požaduje v rozsahu vykonávané činnosti seznámení s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školení v této činnosti, upozornění na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámení s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem. Tedy i zaměstnanci, kteří pracují v kanceláři a využívají zde běžně používané elektrické spotřebiče musí být minimálně seznámeni s návody k jejich používání, s příslušnými články ČSN EN 50110-1 ed. 3 a upozorněni na možné ohrožení při manipulaci s nimi. Nic na tom nemění, že se jedná o běžné spotřebiče, které používají doma. Základním českým dokumentem opravdu je ČSN OHSAS 18001:2008. Nejedná se však o jediný dokument, z kterého je možné čerpat. Podrobněji je tato norma rozpracována v ČSN OHSAS 18002:2009 Systémy managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – Směrnice pro implementaci OHSAS 18001:2007. Zde máte vždy nejprve uveden jeden článek (prvek) z 18001 a pod ním výkladový text k naplnění požadavků (v praxi je vhodnější pracovat s 18002). Pokud máte znalosti s vytvářením systémů řízení k zajištění BOZP ve firmách jako osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik, 18002 vám hodně pomůže. Přesto doporučuji absolvovat kurz pro auditory, abyste dostal jasnou představu o tom, co je audit, co je jeho cílem, jak má probíhat, jak správně klást otázky atd. (úloha auditora je zcela jiná, než odborně způsobilé osoby k prevenci rizik). Audit nesmí být zaměňován s kontrolou nebo prověrkou. Výstupy z prověrky jsou závady, tzn. i ojedinělé případy nedostatků. Výstupy z auditů jsou neshody, tzn. pouze systémové nedostatky. Při auditu jde o zlepšování systému řízení, nikoliv o vyhledávání jednotlivých závad. Audit má ověřit, zda je systém zaveden (zpracována potřebná nejen řídící, ale i záznamová dokumentace) a zda jeho jednotlivé prvky fungují (projevují se efektivně v praxi). Dále doporučuji prostudovat, pro vás jako budoucího interního auditora důležitou normu, ČSN EN ISO 19011:20123 Směrnice pro auditování systému managementu. Třetím zásadním dokumentem pro vás bude interní směrnice popisující organizaci, plánování, přípravu, výkon a ukončení vnitřního auditu systému managementu BOZP (SMBOZP) ve vaší společnosti. Opomenout nemůžete ani Politiku BOZP vaší společnosti. Certifikace je velmi účinný nástroj ke zvýšení úrovně řízení firmy nebo společnosti s přihlédnutím k jakosti, environmentu nebo BOZP, případně k další součásti řízení. Cílem je neustálé zlepšování systému řízení. Vzhledem k tomu, že BOZP musí být nedílnou součástí řízení společnosti, je zcela pochopitelné, že pokud se zvýší úroveň řízení firmy s přihlédnutím k BOZP (například získáním certifikátu podle OHSAS 18001), zvýší se tím i úroveň zajištění BOZP. Pochopitelně to platí i opačně – sníží-li se úroveň řízení společnosti, zákonitě se sníží i úroveň zajištění BOZP ve společnosti, bez ohledu na to, jak odborně zdatnou osobu odborně způsobilou k zajišťování úkolů v prevenci rizik společnost má. Primárním cílem certifikace BOZP není zvýšit úroveň zajištění BOZP ve společnosti. K tomu dochází jako důsledek dobře vytvořeného a do praxe zavedeného systému řízení BOZP. Vytvoření dobrého funkčního systému v první fázi předpokládá podrobný popis nejen jeho, ale každého jeho prvku a jejich vzájemné součinnosti. Proto nutnost vzniku celé řady interních řídících dokumentů. Aby tyto dokumenty nebyly samoúčelné, jak uvádíte, je zcela nezbytné jejich obsah uvést v život. To je ta nejtěžší část celého procesu zavedení systému, neboť tím není myšleno jen vytvoření záznamových dokumentů a jejich vyplňování. Celá firma musí popsaný systém vzít za svůj, řídit se jím a uskutečňovat jej v denní praxi – ředitelem počínaje a posledním zaměstnancem konče, včetně zaměstnanců jiných zaměstnavatelů, kteří pracují na pracovištích certifikované firmy. Cílem zavedení systému nesmí být získání certifikátu, ani přímé zvýšení úrovně zajištění BOZP na jednotlivých pracovištích (například snížení počtu pracovních úrazů), ale zvýšení úrovně řízení BOZP ve firmě (zvýšení úrovně BOZP na pracovištích se dostaví jako následek zvýšení úrovně řízení, lépe řečeno zavedení systému řízení do denní praxe). Náhrady škody a nemajetkové újmy, které vznikly zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu se nezdaňují, vyjma náhrady ztráty na výdělku. Tu zaměstnavatel, pokud náhradu vyplácí, zdaňuje zaměstnanci stejně jako mzdu. V případě, že ji vyplácí pojišťovna, u které je zaměstnavatel pro tento případ pojištěn (Kooperativa nebo Česká pojišťovna), zdaňuje ji ona. Rozdíl mezi spisovnou a archivem je popsán v zákoně o archivnictví a spisové službě. Rozdílů je celá řada. Asi tím nejzákladnějším je, že spisovna slouží k uložení všech dokumentů po dobu, kdy u nich běží skartační lhůta (spis označený S3 se uloží do spisovny a po třech letech po provedení skartace je fyzicky zlikvidován). Archiv slouží k trvalému uložení pouze vybraných dokumentů (spis označený A5 se uloží do spisovny a po pěti letech po provedení skartace je předán do archivu k trvalému uložení). Drtivá většina firem má pouze spisovnu (pozor na stále se vyskytující chybné označení archiv) a archiválie většinou předává k trvalému uložení do veřejných archivů. S provozováním archivu u firem se můžete setkat jen výjimečně. U institucí je to jiné. Některé jej musí zřizovat ze zákona. Názorně základní rozdíl mezi spisovnou a archivem ukazuje následující obrázek popisující celou spisovou službu. V popsané prodejně květin se za určitého předpokladu opravdu jedná o provozování činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, neboť za tuto činnost je mimo jiné považována činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah. Tyto podmínky jsou specifikovány v § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb. Zde je mimo jiné uvedeno provozování činnosti „v objektech a zařízeních administrativních, školských a zdravotnických provozů uvedených v příloze č. 2 této vyhlášky o 7 a více nadzemních podlažích, nebo o 4 a více nadzemních podlažích, pokud tyto objekty nemají zřízené chráněné únikové cesty“. Tedy pokud se jedná o budovu nemocnice, kde není chráněná úniková cesta o 6 nadzemních podlažích, musí vaše prodejna být začleněna do zvýšeného požárního nebezpečí a nic na tom nezmění, že jste zde pouze v nájmu, a to pouze ve dvou místnostech v přízemí vedle vchodu, tedy podmínky pro zásah v případě požáru ve vašem květinářství nejsou nijak ztížené. Začlenění se provádí z pohledu provozovaných činností v celém objektu, nikoliv pouze jen v některé jeho části, a to i v případě, že se jedná o jiný právní subjekt. Pokud máte v nájemní smlouvě uvedeno, že si v pronajatých prostorách zajišťujete PO sami na své vlastní náklady, musíte zde zajistit plnění všech povinností stanovených pro provozování činností se zvýšeným požárním nebezpečím tak, jak odpovídají konkrétním podmínkám. Za hořlavé kapaliny jsou považovány kapaliny s bodem vzplanutí vyšším nebo rovným 21 °C, ale nižším nebo rovným 55 °C. Motorová nafta má bod vzplanutí vyšší než 55 °C, proto není hořlavou kapalinou. Z výše uvedeného důvodu nelze skladování dvou dvousetlitrových sudů nafty považovat za činnost se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu překročení limitu 250 l hořlavých nebezpečných látek, kam, jak předpokládám, směřuje váš dotaz. Avšak jedná se o překročení limitu 120 kg/m2, neboť pro zjištění nahodilého požárního zatížení se použije položka 13.3.6 s přihlédnutím k položce 13.8.3 vyhlášky č. 246/2001 Sb. Takže začlenění do zvýšeného požárního nebezpečí se nevyhnete. Ne, není to pravda. Pravděpodobně se jedná o skreslenou informaci o tom, že právnická nebo podnikající fyzická osoba, kterou krajský úřad zahrne do havarijního plánu kraje nebo do vnějšího havarijního plánu je povinna zajistit vůči svým zaměstnancům mimo jiné informování o hrozících mimořádných událostech a plánovaných opatřeních a organizování přípravy k sebeochraně a vzájemné pomoci. Způsob a obsah informování je podrobně rozpracován ve vyhlášce č. 380/2002 Sb. v § 4 a 5. Jedná se zejména o informace o zdrojích rizik vzniku mimořádných událostí a s tím souvisejících preventivních opatřeních, o opatřeních ochrany obyvatelstva, zejména o varování, evakuaci, ukrytí, individuální ochraně a nouzovém přežití, a dále o sebeochraně a poskytování vzájemné pomoci. Pro úplnost uvádím, že i ostatní zaměstnavatelé jsou na základě požadavku zákoníku práce § 102 odst. 6 povinni přijímat opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí. O těchto opatřeních musí být zaměstnanci informováni. Na váš dotaz není možné takto na dálku přesně odpovědět. Předpokládám, že materiál, o kterém se zmiňujete, je civilní materiál objektové organiz Též s největší pravděpodobností se na vás nevztahují další povinnosti v oblasti krizového řízení, které dnes musí právnická osoba ze zákona plnit na vyžádání oprávněných orgánů. K získání potřebných informací se obraťte na Hasičský záchranný sbor vašeho kraje. Podtržení hypertextového odkazu má končit před interpunkčním znaménkem. Vychází to nejen z typografických pravidel, ale též to stanovuje ČSN 01 6910:2014 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory. Jedinou výjimkou, kdy se podtrhává tečka je případ, je-li součástí zkratky – například zákon č. 262/2006 Sb. Bude-li proveden hypertextový odkaz na zákon č. 262/2006 Sb. má být podtržena i tečka na konci věty, neboť je součástí zkratky Sbírky zákonů. Podtrhává-li se však text z důvodu zvýraznění jeho části (ne tedy jako hypertextový odkaz), podtrhává se v souladu s uvedenou normou, bez posledního interpunkčního znaménka, nenáleží-li do členění věty, která není zvýrazněna jako celek. Tedy i v případě zvýraznění části textu se nově ne vždy interpunkční znaménko podtrhává. Na závěr ještě drobná poznámka. V současné době se k zvýraznění části textu podtržení používá již jen výjimečně (nedoporučuje se). Většinou se volí jiné povolené způsoby, především tučné písmo. Podoba psaní data na webových stránkách je závislá na tom, zda datum je součástí českého textu, případně textu v jiném jazyce, nebo se jedná o výměnu informace o datu, případně i času. V případě, že se jedná o součást textu, má být datum zapsáno ve tvaru, který odpovídá národním zvyklostem. Tedy u českého textu ve tvaru den, měsíc, rok. Jedná-li se o informaci o datu, případně i čase, tedy například informace o vytvoření webové stránky či její aktualizaci, nebo o zodpovězení dotazu, má mít mezinárodně srozumitelný tvar podle mezinárodní normy (ČSN ISO 8601:2005), tzn. ve tvaru rok, měsíc, den oddělených spojovníky: 2017-02-04, případně včetně údajů o čase 2017‑02‑04T23:54:20 (dvacet tři hodin, padesát čtyři minut, 20 sekund 4. února 2017). Typografická pravidla nejsou závazná (stanovená právním nebo technickým předpisem), dokonce nejsou ani doporučená, tzn. uvedená v některé české technické normě. Jedná se o tzv. zvyková pravidla, tedy pravidla obecně uznávaná, avšak nikde přesně závazně nebo alespoň doporučeně stanovená (dříve platila ON 88 2503:1974 Základní pravidla sazby). Jsou uvedena pouze v odborných publikacích a v jiných informačních zdrojích (obdobně, jako pravidla českého pravopisu). Tím jsem prakticky odpověděl i na druhou část dotazu. Uvedeny jsou v celé řadě odborných publikací (např. Praktická typografie), na internetu atd. Výňatek z nich nalezte i na mých stránkách. Bezpečák, správně řečeno odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik, musí pro výkon své funkce splňovat právními předpisy stanovené požadavky. Je pravdou, že mezi nimi není znalost formální úpravy dokumentů. Avšak vzhledem k tomu, že není pravda, že tato osoba píše jen pár řádků, jak uvádíte, ale nedílnou součástí práce této osoby je zpracovávání celé řady interních dokumentů, zpráv, zápisů z kontrol atd., je vhodné znát i tato pravidla, která práci staví na vyšší profesionální úroveň. Lze tedy uvést, že k výkonu práce odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik na profesionální úrovni je potřeba znát i požadavky na profesionální úpravu dokumentů. Správný je druhý zápis, neboť podle typografických pravidel a dnes i podle české technické normy pro úpravu písemností (jedná se tedy dokonce o doporučené pravidlo) se interval od do píše bez mezer před a za pomlčkou. Zdůrazňuji, že v intervalu se píše pomlčka (–), nikoliv spojovník (-). Pomlčka nesmí být na začátku ani na konci řádky. V ostatních případech, kromě nahrazuje-li pomlčka výrazy „a“ či „versus“, se pomlčka vždy z obou stran odděluje mezerou.1. BOZP A PO (dotaz se týká obou oblastí)
2. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
Vhodnou pomůckou k řešení vašeho problému je publikace Zdeňka Šenka „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci prakticky a přehledně podle normy ČSN OHSAS 18001:2008“, která vyšla v nakladatelství ANAG. Jedná se o velmi zdařilé dílo, které vám může výrazně pomoci – upozorňuje na zásadní úkoly směřující k naplnění OHSAS 18001, propojuje 18001 s požadavky legislativy, upozorňuje na častá zjištění nedostatků při auditech atd. Škoda jen, že autor, kterému, jak sám v publikaci uvádí, nejsou některá ustanovení právních předpisů úplně jasná, je nekonzultoval s právníkem nebo odborníkem na BOZP, který se v dané problematice více orientuje. Vzniklo by pak dílo špičkové kvality, které je svým významem ojedinělé. Jedním z důvodů, že autorovi jsou některá ustanovení „ne úplně jasná, ale zajímavě formulovaná“, jak uvádí, je občasné používání zastaralé terminologie (bezpečnostní technik [platí pouze při výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem], řidič-referent atd.), která nejen zkresluje pohled na věc, ale zavádí jej i k špatným závěrům. Přesto se jedná o dobrý materiál pro pochopení nejen ČSN OHSAS 18001:2008 a propojení právních předpisů s touto normou, ale též pro pochopení systému managementu BOZP vůbec. Tedy pro řešení vašeho problému je velice vhodná. Je však nutné nebrat doslovně vše co je v ní uvedeno. Týká se to zejména části „Doprava“, zvláště školení řidičů a ustanovení, která se týkají tzv. řidičů-referentů (právě zde zastaralé pojmosloví vedlo autora k chybným závěrům). Přesnější informace k této problematice naleznete v publikaci „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v kostce“ nebo přímo na tomto webu. V části „Požární ochrana“ je bohužel opomenuta podstatná vyhláška č. 23/2008 Sb. Publikace přináší celou řadu velmi zajímavých informací, a proto by neměla chybět v knihovničce odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik.3. POŽÁRNÍ OCHRANA
4. KRIZOVÝ MANAGEMENT (KM)
ace Civilní ochrany (dříve Civilní obrany), která u vás asi již neexistuje. S největší pravděpodobností se na vás zajištění ukrytí zaměstnanců nevztahuje (předpokládám, že nemáte stálé úkryty).5. FORMÁLNÍ ÚPRAVA DOKUMENTŮ
